Podpora zdravotníkům

Práce ve zdravotnictví vyžaduje dobrou psychickou odolnost, ale to neznamená, že některé situace nemají na zdravotníky, na jejich psychickou vyrovnanost, vliv. Naopak, tato profese čas od času přináší události, které znamenají kontakt s krutými formami utrpení či smrti pacientů, zoufalstvím jejich blízkých, ale třeba i vlastní ohrožení. K situacím, které vyvolávají stres samy o sobě, musíme rovněž přičíst i fakt, že jde často o stres kumulovaný, chronický, protože pracovníci jsou těmto událostem vystavováni opakovaně. V úvahu vezměme rovněž ne zcela dořešené právní prostředí, dlouhodobý koncepční problém zdravotnictví jako celku, či ne vždy odpovídající finanční ohodnocení zdravotnických profesí.

Z takovéhoto vzorce vychází poměrně očekávaný výsledek a jeho následky nás nenechávají na pochybách. Jde zde o vysoké riziko vzniku syndromu vyhoření (burn out), profesního selhání, výskytu závislostí (i když o něm mezi sebou jen velmi neradi hovoříme), různé posttraumatické jevy nebo psychosomatické obtíže.

Nabízíme tedy podporu především profesionálům, kteří v rámci zaměstnání prošli náročnou nadlimitní stresovou situací nebo těm, kteří jsou vystaveni dlouhodobému zatížení. Jsme tady pro zdravotníky pracující nejen v oblasti urgentní péče, ale i pro kolegyně a kolegy všech ostatních oborů. Hlavními důvody poskytování intervenční služby v rámci SPIS jsou podpora při zvládání nadlimitní zátěže v rámci profese a přítomné akutní stresové reakce, stejně jako péče po proběhlé zátěži. Dále je to snížení rizika profesního selhání, prevence vzniku posttraumatické stresové poruchy a syndromu vyhoření. Nepostradatelnou součástí je výuková a preventivní činnost.

Poskytnutí psychosociální intervenční služby znamená diskuzi, vedení v procesu prožívání události a následnou podporu. Ta je obvykle kolegiální, zajištěná peerem, je-li to však zapotřebí, pak také psychologická. Psychosociální intervenční služba zahrnuje ovšem také edukaci a získání vhledu. V některých případech jde o setkání s týmem, který prošel nadlimitně zátěžovou událostí, mnohem častěji však bývá využívána individuální podpora.

Poskytnutí SPIS není farmakoterapie, psychoterapie ani psychiatrická léčba. Klíčovým a základním prvkem všech aktivit SPIS je prevence, psychická pomoc, vzdělávání a doškolování zaměstnanců, protože pouze poučený personál včas rozpozná známky zvýšeného stresu a požádá o pomoc. Péče je nejčastěji jednorázová, trvá krátkou dobu, je účelná, směřuje ke zmírnění stresu, stabilizuje situaci a chrání. Mobilizuje zdroje pomoci a směřuje k co nerychlejší obnově fungování jedince. Je kladen důraz na osobní zodpovědnost za své vlastní zdraví.

Systém je koncipován primárně na bázi peer, tedy kolegiální podpory. Jak již bylo uvedeno, vychází ze zahraničních zkušeností a osvědčenosti tohoto způsobu podpory profesionálů, jež má v řadě zemí již poměrně dlouhou tradici. Vychází z předpokladu, že zdravotník je profesionál, který běžně nevyžaduje psychoterapeutickou či psychiatrickou péči. Po konfrontaci s nadlimitně zátěžovými situacemi během výkonu své profese, či v období dlouhodobé zátěže, však může potřebovat a přivítat podporu. Ta mu pomůže dostatečně a bezpečně zpracovat aktuální události a přispěje k jejich uzavření v jeho psychice. Výsledkem je pak lepší připravenost ke zvládání a bezpečnému plnění dalších úkolů, návrat k běžné činnosti a výkonnosti. Jde rovněž o prevenci možné kumulace nezpracovaných profesních situací, které mohou zdravotníka dlouhodobě zatěžovat, snižovat kvalitu jeho výkonu a zvyšovat míru rizika profesního pochybení.

Účast na setkáních v rámci aktivit SPIS respektuje princip dobrovolnosti – je nabídnuta a může být přijata, či odmítnuta. Setkání jsou vždy přísně důvěrná. Kolegiální pomoc, tedy peer podpora ve SPIS, je snadno dostupná a má preventivní účinek, usnadňuje prožívání procesu smutku a umožňuje lépe se vyrovnat se stresovými situacemi, což je základem pro návrat k efektivní pracovní činnosti. Peer podpora je prováděna poskytnutím praktické pomoci, podporou a stimulací vlastních rezerv obnovy zdraví. Jde o včasnou identifikaci možných psychosociálních problémů jedince a doporučení včasné odborné pomoci.

Peer nedisponuje potřebným vzděláním a kvalifikací pro terapeutickou léčbu, ale je vyškolen v poskytnutí první psychické pomoci. Úzce spolupracuje s odborníkem na duševní zdraví. Každý jednotlivec je sám zodpovědný za své zdraví a součástí peer péče je snaha o podporu soběstačnosti tohoto jednotlivce. Každý člověk má svou „přirozenou“ odolnost, která mu společně s pomocí sociálního prostředí, včetně kolegů peerů, umožňuje kritické situace zvládat. Většina lidí je tak schopna zvládat zátěžové situace bez odborné profesionální pomoci, např. psychoterapeuta nebo psychiatra.

K realizaci výše popsané služby zaměstnancům jsou vyškoleni někteří zdravotníci v oblasti poskytování tohoto typu podpůrné péče. Jsou to profesní kolegové z řad zdravotních sester, záchranářů, lékařů, řidičů ZZS, operátorů, apod. Výhodou je, že znají pracovní problematiku a organizaci, ve které pracují, mohou tak lépe pomoci kolegovi, který o službu požádá. Systém vychází z konceptu, že se pracuje se zdravými jedinci – profesionály, kteří většinou nepotřebují psychoterapeutickou péči, a podpora peera je dostačující, úměrná a nepsychologizující. Nejde však jen o „popovídání si“. Poskytování intervencí má svá pravidla. Peer, profesní kolega, dodržuje daná pravidla, nehodnotí, nekritizuje, provází kolegy jednotlivými fázemi podpůrného procesu během rozhovoru a hledá účinnou pomoc.

Peer tvoří nejdůležitější rovinu, je to kolega, který má podobné zážitky a zkušenosti, navíc je ale proškolený pro poskytování podpory po prožití náročné (nejen) profesní situace, především poslouchá a podporuje a je diskrétní Tito kolegové mají dovednost nejen naslouchat, ale také poskytnout první psychickou pomoc a edukovat v oblasti péče o duševní zdraví zasaženého kolegy. V týmech spolupracují také odborníci na duševní zdraví, v daném systému vyškolení kliničtí psychologové se znalostí metod, jak s nadlimitní zátěží zacházet. Podílí se na vedení některých, zejména skupinových setkání, v případě potřeby přebírají i péči o jednotlivce.

Poskytovatelé SPIS jsou povinni dodržovat etické zásady a řídit se etickým kodexem SPISu.